Temnou hmotu dejž nám dnes, ó Pane

středa 23. prosinec 2009 11:09

a černá dírečka  ať nám svítí. Nechť na vezdejší pouti odpočíváme v pokoji při mírně subsvětelné rychlosti, Amen. Neboli, současní vědečtí fantastové Jia Liu a Louis Crane si nedokáží představit budoucnost transgalaktické dopravy bez osedlání temné hmoty respektive bez využití miniaturních černých děr.

 

Škoda! Jia Liu není neodolatelná sexy mlátička a k tomu vědátorka na plný úvazek s šikmými kukadly. Je to vědec, pouhý muž, stejně jako Louis Crane. Jia Liu sází  na temnou hmotu, Louis Crane vidí realističtější řešení v prokazatelně existujících černých dírách.

Nejprve tedy, jak by fungoval transgalaktický či dokonce extragalaktický vehikl poháněný temnou hmotou. Principiálně velmi jednoduše. Temné hmoty je nadbytek, zejména v centru každé galaxie. Není třeba se s ní vláčet od startu do cíle, lze ji natankovat cestou. Jak?  Lapat ji do vhodného kontejneru na zádi kosmické lodi. A až bude nádrž plná, co potom?  Pardon, dlužím tu něco málo doplňkových informací o temné hmotě.

Temnou hmotu podle “částicově supersymetrických” teoretických fyziků tvoří s vysokou pravděpodobností tak zvaná neutralina (nezaměňovat s neutriny!), jejichž hmotnost se pohybuje řádově v rozmezí od 10 GeV do 10 000 GeV (desetkrát až desettisíckrát větší než hmotnost protonu). Neutralina dokáží vzájemně anihilovat, jsou sama sobě antičásticemi. Při té hmotnosti jde tedy o skvělé jaderné palivo s účinností 100%. Stačí ho jen dostatečně stlačit vhodným fyzikálním polem a vypukne vysoce energetická anihilační reakce.

Jakmile to tedy v kompresoru uvnitř kontejneru začne šumět a bublat, je třeba bleskově zavřít přední  a otevřít zadní otvor kontejneru a nechat produkty anihilace konat svojí práci. Proces se cyklicky opakuje, a hle hle, máme tu vylepšenou verzi  pulzního tryskového motoru, který používali už náckové ve čtyřiačtyřicátém ve svých  bezpilotních V1, nasazovaných proti Londýnu.

Podružným technologickým problémem zůstává, z čeho vyrobit stěny kontejneru. Běžné pozemské materiály nevyhovují. Neutralina jimi pronikají jako dokonalým vakuem. Prozatím se v hlubokém podzemí  podařilo zachytit 2, slovy dvě částice podezřelé na temnou hmotu za dva roky, a to ještě s chybou měření ± 0,8. Domnívám se, že nejschůdnější cestou bude zapřáhnout metodu laboratorních velkých třesků a vypiplat  materiál, který bude neprostupný jak pro temnou  tak i  pro obyčejnou pozemskou hmotu. Pak z ní vyrobit prototyp kontejneru, přečkat nezbytné administrativní průtahy a pustit se do stavby lodi.

Nu a jak že vypadá konkurenční návrh Louise Cranea?  Ideálním palivem prý je rozumně rychle se odpařující černá díra s dobou života desítek až stovek let, podle délky plánované cesty. Typický případ: černá díra velikosti atomového jádra o hmotnosti milionu tun (krychle vody o hraně 100 metrů). Tenhle nanometrický objekt umístit do ohniska parabolického zrcadla, které poslouží jako kolimátor, odrážející vyzařovanou energii žádoucím směrem.  Potud princip.

Problémem je, kde vzít takhle malou černou díru. Nemá valný smysl honit se za ní někde po okolí sluneční soustavy, jednodušší  prý je vyrobit si ji svépomocí sám. Crane navrhuje sluneční konvertor obrovitých rozměrů, kroužící kolem Slunce ve vzdálenosti pár milionů kilometrů po dobu několika let. Načerpanou energii pak  pomocí pulzních laserů použít k syntéze černé díry. Jak snadné, milý Watsone!

Černá neviditelná dírka o gigantické  hmotnosti jedné megatuny by vytvořila své vlastní soukromé středově symetrické gravitační pole. Snadno si můžeme spočítat, že jeho intenzita ve vzdálenosti 8,25 cm by se rovnala právě jednomu pozemskému g (9,81 m.s-2), v jednom metru už jen pouhé stočtyřicetsedmině g, zato v jednom milimetru plným 6800 g. Jakýkoliv familiérní kontakt, byť jen malíčkem, žádné hlazení černé dírky se proto nedoporučuje, odkládání na zem nebo na židli už vůbec ne, rychle by se prokousala do středu Země a zahájila dílo všeobecné zkázy. Nejrozumnější by zřejmě bylo, zaparkovat ji na oběžné dráze a pak kolem ní opatrně a vyváženě budovat periferie, zvláště opatrně pak průběžně stabilizovatelný kolimátor. (Parabolické zrcadlo v roli kolimátoru mínil autor zřejmě jen obrazně. Sotva by si poradilo s Comptonovým rozptylem paprsků gama)

To už ale není naše starost, zvláště ne den před Vánocemi.  I když, ty  přízemní patálie kolem shánění kapra a jeho humánní likvidace školeným odborníkem člověk rád zaplaší pohledem do vzdálené, ale hodně vzdálené budoucnosti.

 

Vám, kteří jste to dočetli až sem, svým  přátelům i věrným odpůrcům, přeji hezké a příjemné Vánoce

 

Literatura:

Jia Liu: Dark Matter as a Possible New Energy Source for Future Rocket Technology, New Scientist, (Submitted on 11 Aug 2009)

Louis Crane: Are Black Hole Starships Possible, New Scientist, (Submitted on 12 Aug 2009)

 

 

 

 

 

 

Václav Vít

jan lněničkaUž setěším!16:0923.12.2009 16:09:38
PepeSice silně nevánoční téma,11:2823.12.2009 11:28:22

Počet příspěvků: 2, poslední 23.12.2009 16:09:38 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Václav Vít

Václav Vít

Především vnitropolitické komentáře, dále o čemkoli, co mě vybudí, pokud možno v odlehčeném duchu

Elektroinženýr, 28 let strávil ve výzkumu a vývoji senzorů záření gama, infračerveného záření, rychlých neutronů a následné elektroniky. V tomto století v důchodu, věnuje se svým zájmům: teoretická fyzika, výpočetní technika. Znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, pasivně latiny. Stáří 80 let

REPUTACE AUTORA:
6,90

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy