Tuplované štěstí

pátek 9. duben 2010 12:35

Kdyby se té slávy dožil G.B. Shaw, jistě by štiplavě poznamenal, že si oba hvězdní aktéři pražské show mohli k podpisu smlouvy vybrat bezpečnější místo, například dno sila rakety dálného doletu, které hned po slavnostním ceremoniálu mohlo být zasypáno, čímž by bylo dosaženo maximálního symbolického efektu.
Kdyby se té slávy dožil G.B. Shaw, jistě by štiplavě poznamenal, že si oba hvězdní aktéři pražské show mohli k podpisu smlouvy vybrat bezpečnější místo, například dno sila rakety dálného doletu, které hned po slavnostním ceremoniálu mohlo být zasypáno, čímž by bylo dosaženo maximálního symbolického efektu.

 

Leč neremcejme, přiznejme si upřímně, že jsme si všichni přišli na své. My prostí diváci jsme mohli obdivovat skvělou duševní formu Václava Moravce, který desítky a desítky hodin dokázal být pekelně soustředěn, ani na minutu nepolevil, stále ve střehu jako Nick Carter z Adély, která ještě nevečeřela, dokonce i když prezidenti dvanácti zemí večeřeli chicken, zapíjené kalifornským vínem.
Náš pan prezident se mohl tuplovaně vžít do role Hrabalova hrdiny, který obsluhoval anglického krále. Přímo vyzařoval lidské štěstí a musím přiznat, že v tu chvíli mi byl zas po delší době docela sympatický. Na své si přišel i pan Jakl. Žádné greenhorny, Zieleniece ani jiné zelené zelenáče na Hrad nepustíme, naopak jim hezky před nosem nadzvedneme padací most, kulky a hladinu adrenalinu v krvi.
Poněkud rozmrzelý byl pan kníže Schwarzenberg. Jako osvícený aristokrat, potomek  slavného rodu, nerad dělá stafáž hrdinům dne,  byť hrdinům dne nevšedního.
Nic naplat, Pražskému hradu to velice slušelo. Co by za to dala Vídeň, Paříž, Londýn, mít historickou dominantu města na krásném vršku nad řekou. Snad nám ten genius loci  trochu pozvedne chybějící sebevědomí, ano jsme srdcem Evropy a patříme sem.

Leč neremcejme, přiznejme si upřímně, že jsme si všichni přišli na své. My prostí diváci jsme mohli obdivovat skvělou duševní formu Václava Moravce, který desítky a desítky hodin dokázal být pekelně soustředěn, ani na minutu nepolevil, stále ve střehu jako Nick Carter z Adély, která ještě nevečeřela, dokonce i když prezidenti dvanácti zemí večeřeli chicken, zapíjené kalifornským vínem.

Náš pan prezident se mohl tuplovaně vžít do role Hrabalova hrdiny, který obsluhoval anglického krále. Přímo vyzařoval lidské štěstí a musím přiznat, že v tu chvíli mi byl zas po delší době docela sympatický. Na své si přišel i pan Jakl. Žádné greenhorny, Zieleniece ani jiné zelené zelenáče na Hrad nepustíme, naopak jim hezky před nosem nadzvedneme padací most, kulky a hladinu adrenalinu v krvi.

Poněkud rozmrzelý byl pan kníže Schwarzenberg. Jako osvícený aristokrat, potomek slavného rodu, nerad dělá stafáž hrdinům dne, byť hrdinům dne nevšedního.

Nic naplat, Pražskému hradu to velice slušelo. Co by za to dala Vídeň, Paříž, Londýn, mít historickou dominantu města na krásném vršku nad řekou. Snad nám ten genius loci  trochu pozvedne chybějící sebevědomí, ano jsme srdcem Evropy a patříme sem.

 

Václav Vít

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Václav Vít

Václav Vít

Především vnitropolitické komentáře, dále o čemkoli, co mě vybudí, pokud možno v odlehčeném duchu

Elektroinženýr, 28 let strávil ve výzkumu a vývoji senzorů záření gama, infračerveného záření, rychlých neutronů a následné elektroniky. V tomto století v důchodu, věnuje se svým zájmům: teoretická fyzika, výpočetní technika. Znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, pasivně latiny. Stáří 80 let

REPUTACE AUTORA:
6,90

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy