Rozmarné trojcestí monoteismu

pátek 15. říjen 2010 10:55

Minulý týden spolkový prezident Christian Wulff usoudil, že tolerance vůči náboženským vyznáním není nikdy dost a neváhal velkoryse povýšit křesťanství, judaismus a islám na trojjediný fundament německé kultury. Tímto státnickým činem oslovil mnohé, příliš však nepochodil na katolickém Jihu, například u předsedy zemské parlamentní skupiny CSU, Hanse-Petera Friedricha, který Islám rozhodně nepovažuje za součást západní civilizace.

Avšak my, kteří jsme odkojeni knihami Dra Karla Maye, víme své. Který německý chlapec (ostatně, který český) by neznal malého sunitského filutu s řiďounkým vousiskem, Hadžího Halefa Omara ben Hadžího Abula Abásse ibn Hadžího Davuda al Gossaraha? Kdo z nás by neznal súru Koránu o koních nebo zázračné účinky vody zem-zemské, kterou  v románu Pouští aplikoval samotný Kara ben Nemsi na hlavu udatné amazonky a současně exmanželky Abu Seifa, předchůdce dnešních islamistických pirátů?

Přičtěme k tomu arabskou gumu, arabské číslice, arabské spodní prádlo, které změnilo životní styl středověkých křesťanských špindírů, nakonec přihoďme na váhu miliony Turků, zdomácnělých ve Spolkové republice a máme jasno.

Horší je to s judaismem. Tam hodně neplechy napáchal rodák z Braunau, podle některých, Adolf Schickelgruber. Zřejmě v duchu logiky, poznej svého protivníka, důkladně prostudoval Starý zákon, což na něm zanechalo trvalé následky. Noční můrou se pro něho stala trojice veršů z První knihy Samuelovy, kapitoly patnácté. Šlo o verše 3., 10., a 11., v nichž se praví doslova:

Verš 3.  Nyní tedy jdi a znič (město) Amalek a rozdrť všechny jeho obětní dary, nešetři je, nýbrž zabij je všechny od muže až po ženu, dítě až po kojence, krávu i ovci, velblouda i osla!

Verš 10. Promluvil pak Hospodin k Samuelovi:

Verš 11. Mrzí mě, že jsem ustanovil Saula králem, který mě zradil a slova má skutkem nenaplnil. I posmutněl Samuel a vzýval Hospodina po celou noc.

Ano, Saul, první izraelský král z Boží milosti, neuposlechl Hospodina, nevyvraždil do posledního kojence obyvatele Amaleku. Hospodin ho za to po zásluze potrestal chronickou migrénou. Podle názoru zmíněného Adolfa se právě v tomto okamžiku celý národ Izraelitů ocitl na šikmé ploše, na jejímž konci, po popravě Nazaretského, židovského krále nekrále, ztratil definitivně právo být nadále národem vyvoleným.  Adolfova poblouzněná mysl dospěla k závěru, že je to právě on, Ádík, kdo je povolán pozvednout upuštěnou pochodeň a učinit z Němců národ vyvolený.  Jenže zklamal i on!  Ne všechny lidické ženy a děti byly zlikvidovány, ne všichni příslušníci bývalého vyvoleného národa Izraelského byli vyvražděni. Judaismus ve své hrůzné, krystalicky čisté biblické podobě ztroskotal i v Německu, doufejme navěky.

Zbývá ještě proprat křesťanství.  S koncem středověku nastal i soumrak slepé víry a Němci, a nejen oni, začali reptat, remcat a protestovat proti kontroversní duchovní dietě, servírované z Vatikánu, až se z nich z valné části stali protestanti. Vzepřeli se povinně věřit pravdám, kterým se bez přetvářky a s čistým svědomím prostě věřit nedá. Vypukla reformace a u většiny evropských národů dovedla západní civilizaci k občanské společnosti, v níž se fakticky, i když neformálně a neoficiálně vyznává ateismus. Oběti a úlitby bohům jsou tu nahrazeny úplatky bohorovným mocným, institut proroků se přetransformoval na Sci Fi, ostatně velmi oblíbenou, na prognózu počasí, ostatně dosti spolehlivou a na předpovědi ekonomů, ostatně prakticky bezcenné.

Pravda, v nižších patrech občanské společnosti dosud bují náboženská řevnivost, jako například v Ulstru. Také fanatičtí vyznavači islámu ještě nemají jasno, zda obracet nevěřící psy na pravou víru nebo je ve zkráceném procesu nastraženými výbušninami posílat rovnou do pekel. Skalní bigotní katolíci se nejsou schopni vymanit z okovů dávno vyvrácených dogmat, ani zavrhnout středověký celibát i s jeho perverzními důsledky.

Základem německé a obecně evropské kultury není žádný z výše uvedených i neuvedených –ismů. Je jím antická civilizace, starořímské právo, umění a svobodné myšlení, nespoutané iracionálními zákazy.

Lidé Wulffova formátu však mají nesporné právo velkoryse vzdávat hold křesťanství, judaismu i islámu. Naše současná civilizace se vznáší o patro výše a z tohoto nadhledu trocha nezasloužené chvály už ničemu a nikomu nemůže škodit. Naopak přispěje k obecné stabilitě.  A ruku na srdce, bez ideologických střetů, ovšem udržovaných na přijatelné úrovni, by život na této planetě byl nudný k uzoufání.

 

Poznámky.

Až na citáty z bible a potrestání krále Saula se v pasáži o judaismu jedná o čistou fikci.

Znění citátů v latinském originále podle zdroje Nova Vulgata:

3 Nunc igitur vade et demolire Amalec et percute anathemate universa eius; non parcas ei, sed interfice a viro usque ad mulierem et parvulum atque lactantem, bovem et ovem, camelum et asinum” ”.

10 Factum est autem verbum Domini ad Samuel dicens:

11 “ Paenitet me quod constituerim Saul regem, quia dereliquit me et verba mea opere non implevit ”. Contristatusque est Samuel et clamavit ad Dominum tota nocte.

 

Václav Vít

janvarguličNapsáno..11:2815.10.2010 11:28:17

Počet příspěvků: 1, poslední 15.10.2010 11:28:17 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Václav Vít

Václav Vít

Především vnitropolitické komentáře, dále o čemkoli, co mě vybudí, pokud možno v odlehčeném duchu

Elektroinženýr, 28 let strávil ve výzkumu a vývoji senzorů záření gama, infračerveného záření, rychlých neutronů a následné elektroniky. V tomto století v důchodu, věnuje se svým zájmům: teoretická fyzika, výpočetní technika. Znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, pasivně latiny. Stáří 80 let

REPUTACE AUTORA:
8,29

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy