Cikáni

pátek 6. květen 2011 14:10

Malé  zamyšlení nad názvem etnika, jeho svébytnou komunikací a úlohou při obecních volbách

Josef Dobrovský (1753–1829), český filolog a  buditel, kromě Slovníku německo-českého (Deutsch-böhmisches Wörterbuch) je také  autorem Cikánského slovníku. Pojmy Cikán, Cikánka, cikánský se v Česku vžily už před staletími. Proč jsme tedy dnes téměř povinni je titulovat Romové?  Němci přece nejsou němí a vůbec jim nevadí, že jim neříkáme Deutsche nebo Dojčové, ani Finové netrvají na tom, že jsou Suomi a basta. Cikáni  přitom nemají  nic společného s Římem (Roma). Rumuni ano, jsou románským národem a oficiální název jejich vlasti je Romania. Bylo by zajímavé se Románů (Rumunů)  zeptat, není-li náhodou označení Romové zneužitím  rumunské ochranné  známky, právem příslušející  pouze majoritnímu obyvatelstvu.
Od té doby, co nového souseda v našem domě (vlastníků bytů) pravidelně navštěvují Cikáni, mám možnost studovat vlastnosti tohoto etnika v téměř laboratorních podmínkách.  Zajímavým oborem zkoumání  je jejich komunikace. Dorozumívají se česky, takže jazyková bariéra odpadá. Základním a snad jediným typem verbální komunikace je hádka. Vítězí ten, kdo hlasitěji křičí, kdo umí sprostěji nadávat a hlavně, kdo umí lépe a přesvědčivěji lhát.Ne nadarmo je například v ruštině sloveso "cygániť" synonymem slovesa lhát.
Tato skutečnost zřejmě unikla Radku Johnovi, když si šel do Krupky popovídat s romským (cikánským) etnikem. Vedle nadávek a nevraživých pohledů ho zaskočila věta: "… a kdo nám co dá, když půjdeme k volbám?"
Ne, těmhle lidem nejde o lidská práva, o možnost svobodně volit své zastupitele. Ve volbách vidí jen šanci dostat úplatek za to, že dají hlas korupčníkům a nic jim nevadí, že tím zkrátí práva autentických obyvatel obce. Jak tuto situaci řešit ku prospěchu všech, aniž bychom narazili u samozvaných ochránců práv menšin?  Bude to  asi zatraceně obtížný úkol i pro superzkušené právníky. Ovšem řešit se musí, jinak  z  volebního  práva v obcích zbude  jen prázdný pojem. Stejně odpudivý jako volební fraška, tak zvaná občanská povinnost, za dob reálného socialismu, blahé paměti

Josef Dobrovský (1753–1829), český filolog a  buditel, kromě Slovníku německo-českého (Deutsch-böhmisches Wörterbuch) je také  autorem Cikánského slovníku. Pojmy Cikán, Cikánka, cikánský se v Česku vžily už před staletími. Proč jsme tedy dnes téměř povinni je titulovat Romové?  Němci přece nejsou němí a vůbec jim nevadí, že jim neříkáme Deutsche nebo Dojčové, ani Finové netrvají na tom, že jsou Suomi a basta. Cikáni  přitom nemají  nic společného s Římem (Roma). Rumuni ano, jsou románským národem a oficiální název jejich vlasti je Romania. Bylo by zajímavé se Románů (Rumunů) zeptat, není-li náhodou označení Romové zneužitím  rumunské ochranné  známky, právem příslušející  pouze majoritnímu obyvatelstvu.

Od té doby, co nového souseda v našem domě (vlastníků bytů) pravidelně navštěvují Cikáni, mám možnost studovat vlastnosti tohoto etnika v téměř laboratorních podmínkách. Zajímavým oborem zkoumání  je jejich komunikace. Dorozumívají se česky, takže jazyková bariéra odpadá. Základním a snad jediným typem verbální komunikace je hádka. Vítězí ten, kdo hlasitěji křičí, kdo umí sprostěji nadávat a hlavně, kdo umí lépe a přesvědčivěji lhát. Ne nadarmo je například v ruštině sloveso "cygániť" synonymem slovesa lhát.

Tato skutečnost zřejmě unikla Radku Johnovi, když si šel do Krupky popovídat s romským (cikánským) etnikem. Vedle nadávek a nevraživých pohledů ho zaskočila věta: "… a kdo nám co dá, když půjdeme k volbám?"

Ne, těmhle lidem nejde o lidská práva, o možnost svobodně volit své zastupitele. Ve volbách vidí jen šanci dostat úplatek za to, že dají hlas korupčníkům a nic jim nevadí, že tím zkrátí práva autentických obyvatel obce. Jak tuto situaci řešit ku prospěchu všech, aniž bychom narazili u samozvaných ochránců práv menšin?  Bude to  asi zatraceně obtížný úkol i pro superzkušené právníky. Ovšem řešit se musí, jinak  z  volebního  práva v obcích zbude  jen prázdný pojem. Stejně odpudivý jako volební fraška, tak zvaná občanská povinnost, za dob reálného socialismu, blahé paměti

Václav Vít

Václav Vít

Václav Vít

Především vnitropolitické komentáře, dále o čemkoli, co mě vybudí, pokud možno v odlehčeném duchu

Elektroinženýr, 28 let strávil ve výzkumu a vývoji senzorů záření gama, infračerveného záření, rychlých neutronů a následné elektroniky. V tomto století v důchodu, věnuje se svým zájmům: teoretická fyzika, výpočetní technika. Znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, pasivně latiny. Stáří 80 let

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora