Duch ještě nevyvětraný

sobota 1. říjen 2011 10:08

Kromě ducha svatého a duchů  posvátných, například ducha prérie, existují ještě duchové světští, sekulární, dobří i zlí.
Kromě ducha svatého a duchů  posvátných, například ducha prérie, existují ještě duchové světští, sekulární, dobří i zlí.

 

Ty dobré může se ctí reprezentovat duch zákona, jehož posláním je ucpávat  škvíry v děravých paragrafech.  Mezi ty  zlé, maligní, bezesporu patří duch, obtížně vyvětratelný z  justičních chrámů  a úřednických sakristií.   Zahnízdil se u nás v dobách stalinského středověku, druhou mízu chytil za pozdější bilakovské normalizace.
Prostinkým evangeliem tohoto ducha je pravidlo:  zločinci jsou sociálně blízcí proletariátu, lidé spořádaní nebo dokonce bezúhonní jsou potenciálními spojenci třídního nepřítele, ne-li třídní  protivník osobně.  A tak se dodnes stává, že  je opilému zločinci bez řidičáku dávána další a další šance pronásledovat příslušníky zahnívající buržoazie, tedy plaché ukázněné řidiče a  nemotorné bezmotorové chodce.
Vůči poctivci je naopak praktikována nulová tolerance. Naletí-li šizuňkovi, dobře mu tak. Dočká se  v lepším případě   předstíraného soucitu, v horším exekutora.  Zato vykutálený filuta, který  dokáže odborně zakamuflovat a právnicky obrnit  podvodný úmysl, má cejch úspěšného byznysmena , s nimž se vyplácí  táhnout basu. Pro justiční harcovníky  s otužilejším svědomím dokonce není od věci  s ním ušít nějakou tu berdichovskou boudu.
Je  vůbec nějaká šance s tím někam pohnout? Teoreticky snad.  Za devatero horami a devatero řekami úřaduje jistý děd vševěd.  Je už senilní.  Od devadesátých let opakuje  stále stejný  hit o reaktivním lenochodovi a proaktivním termitovi:
Nuže tedy, za onoho času,  ještě  v pohnutých dobách kuponově vexláckého kapitalizmu se to v Česku hemžilo metodickými kazateli, šířícími konfesi efektivního řízení. Základními články jejich víry byly  pojmy reaktivní a proaktivní. Byly použitelné v podnikání, v samosprávě, v partajní politice a i ve vzmáhajícím se organizovaném zločinu.  Zatímco reaktivní boss, lenochod, se soustřeďuje na snášení důkazů, proč se v té či oné věci nedá nic, ale vůbec nic dělat, proaktivní šéf, termit,  bere problémy jako výzvu,  snaží se je včas identifikovat a dokonce řešit.
Uspěli tihle kazatelé v ateistickém Česku?  Nu,popravdě řečeno,  proaktivních činovníků je tu dnes jako šafránů, s reaktivními lajdáky jakoby se roztrhl pytel. Už jsme si zvykli na jejich věčné nářky:
…. v této věci nic nezmůžeme, chybějí potřebné paragrafy,
… proti sestěhovávání Romů do ghét jsme bezmocní, developeři jím zaplatí tři nájmy dopředu  a my jim  pak musíme přiznat trvalé bydliště, vyplácet dávky a po třech  měsících i příspěvky na bydlení,
… víme o nekalých praktikách podomních verbířů energetických firem, ale  nejsou trestné, jsou jen proti dobrým mravům,
… nejsme schopni ochránit občany s nízkým IQ před spáry lichvářů s pouze podprůměrným IQ,
…  nemůžeme zabránit otrocké práci ukrajinských dělníků,
… nemůžeme !
Nemůžeme a vlastně jsme rádi, že nemůžeme,  je to mnohem pohodlnější a nakonec se to nějak vyřeší, třeba na úrovni vlády, nebo si s tím poradí evoluce, anebo  si lidé jednoduše zvyknou.
Kam dál, zeptala by se konkurenční MF Dnes.  Inu, když mají Amíci svůj velký American Dream, proč bychom my Češi nemohli mít svůj malý  maloučký český drýmek. Třeba tenhle:
Koukejme,  v české kotlině a moravské úžlabině se nám rozplemenili proaktivní úředníci,
kteří  dokážou  z  poslanců vymámit  chybějící paragrafy,
kteří  se nebojí vyběhnout jak s romskými sedmilháři, tak s developerskými gaunery,
kteří umějí udělat  sakramentské  dusno nestydatým lichvářům,
kteří vědí jak  na vyčůrané  právníky, posluhující individuálnímu  i organizovanému zločinu.
Že se nám tenhle sen nikdy nesplní?  Pak nám nezbude, než své iluze o cestě  mezi  standardní demokracie odložit na neurčito.

Ty dobré může se ctí reprezentovat duch zákona, jehož posláním je ucpávat škvíry v děravých paragrafech.  Mezi ty zlé, maligní, bezesporu patří duch, obtížně vyvětratelný z  justičních chrámů  a úřednických sakristií.   Zahnízdil se u nás v dobách stalinského středověku, druhou mízu chytil za pozdější bilakovské normalizace.

Prostinkým evangeliem tohoto ducha je pravidlo:  zločinci jsou sociálně blízcí proletariátu, lidé spořádaní nebo dokonce bezúhonní jsou potenciálními spojenci třídního nepřítele, ne-li třídní  protivník osobně.  A tak se dodnes stává, že  je opilému zločinci bez řidičáku dávána další a další šance pronásledovat příslušníky zahnívající buržoazie, tedy plaché ukázněné řidiče a  nemotorné bezmotorové chodce.

Vůči poctivci je naopak praktikována nulová tolerance. Naletí-li šizuňkovi, dobře mu tak. Dočká se  v lepším případě předstíraného soucitu, v horším exekutora.  Zato vykutálený filuta, který  dokáže odborně zakamuflovat a právnicky obrnit podvodný úmysl, má cejch úspěšného byznysmena , s nimž se vyplácí  táhnout basu. Pro justiční harcovníky s otužilejším svědomím dokonce není od věci  s ním ušít nějakou tu berdichovskou boudu.

Je  vůbec nějaká šance s tím někam pohnout? Teoreticky snad.  Za devatero horami a devatero řekami úřaduje jistý děd vševěd.  Je už senilní.  Od devadesátých let opakuje  stále stejný hit o reaktivním lenochodovi a proaktivním termitovi:

Nuže tedy, za onoho času,  ještě  v pohnutých dobách kuponově vexláckého kapitalizmu se to v Česku hemžilo metodickými kazateli, šířícími konfesi efektivního řízení. Základními články jejich víry byly  pojmy reaktivní a proaktivní. Byly použitelné v podnikání, v samosprávě, v partajní politice a i ve vzmáhajícím se organizovaném zločinu.  Zatímco reaktivní boss, lenochod, se soustřeďuje na snášení důkazů, proč se v té či oné věci nedá nic, ale vůbec nic dělat, proaktivní šéf, termit,  bere problémy jako výzvu, snaží se je včas identifikovat a dokonce řešit.

Uspěli tihle kazatelé v ateistickém Česku?  Nu, popravdě řečeno, proaktivních činovníků je tu dnes jako šafránů, s reaktivními lajdáky jakoby se roztrhl pytel. Už jsme si zvykli na jejich věčné nářky:

…. v této věci nic nezmůžeme, chybějí potřebné paragrafy, 
… proti sestěhovávání Romů do ghét jsme bezmocní, developeři jím zaplatí tři nájmy dopředu  a my jim      pak musíme přiznat trvalé bydliště, vyplácet dávky a po třech  měsících i příspěvky na bydlení,
… víme o nekalých praktikách podomních verbířů energetických firem, ale  nejsou trestné, jsou jen proti dobrým mravům,
… nejsme schopni ochránit občany s nízkým IQ před spáry lichvářů s pouze podprůměrným IQ, 
… nemůžeme zabránit otrocké práci ukrajinských dělníků,
… nemůžeme !

Nemůžeme a vlastně jsme rádi, že nemůžeme,  je to mnohem pohodlnější a nakonec se to nějak vyřeší, třeba na úrovni vlády, nebo si s tím poradí evoluce, anebo  si lidé jednoduše zvyknou.

Kam dál, zeptala by se konkurenční MF Dnes.  Inu, když mají Amíci svůj velký American Dream, proč bychom my Češi nemohli mít svůj malý  maloučký český drýmek. Třeba tenhle:

Koukejme,  v české kotlině a moravské úžlabině se nám rozplemenili proaktivní úředníci, 
kteří  dokážou  z  poslanců vymámit  chybějící paragrafy,
kteří  se nebojí vyběhnout jak s romskými sedmilháři, tak s developerskými gaunery,
kteří umějí udělat  sakramentské  dusno nestydatým lichvářům,
kteří vědí jak  na vyčůrané  právníky, posluhující individuálnímu  i organizovanému zločinu.

Že se nám tenhle sen nikdy nesplní?  Pak nám nezbude, než své iluze o cestě  mezi  standardní demokracie odložit na neurčito.

 

Václav Vít

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Václav Vít

Václav Vít

Především vnitropolitické komentáře, dále o čemkoli, co mě vybudí, pokud možno v odlehčeném duchu

Elektroinženýr, 28 let strávil ve výzkumu a vývoji senzorů záření gama, infračerveného záření, rychlých neutronů a následné elektroniky. V tomto století v důchodu, věnuje se svým zájmům: teoretická fyzika, výpočetní technika. Znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, pasivně latiny. Stáří 80 let

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy