Janičáři

středa 15. únor 2012 13:03

Jak nás učili již klasici marxistické dialektiky, vývoj je děj jednosměrně pozitivní. Supí si to vzhůru po spirále, přesněji po prostorové spirále, neboli po šroubovici. Historie se zdánlivě točí stále dokola, ovšem v každém závitu na vyšší úrovni. Pohled zpět nás může poučit o budoucnosti, stačí jen tu minulost trochu obarvit na růžovo nebo raději rovnou na rudo. Příkladem může být zdánlivě nulová souvislost mezi současnou návštěvou hlavy státu v Turecku a dílem Karla Maye.

Za okupace jsem dostal k Vánocům šestidílný román Dra Karla Maye, nazvaný "Po stopě zlého činu", z nakladatelství Vilímek s ilustracemi Zdeňka Buriana. Bylo mi osm a hned jsem se dal do čtení. Kara ben Nemsi! Tati, ten May je Němec? Ano, ale hodný Němec, psal v době, kdy se Hitler ještě počůrával. To mě uklidnilo, strhující děj mě rychle upoutal. Nepochyboval jsem o autenticitě líčených dobrodružství,  začal jsem sdílet i autorovy názory.

 

Nabyl jsem proto přesvědčení, že Angličani jsou tak trochu trumberové,  jinak ale  docela prospěšní, jako například sir David Lindsay.  Zato, že Frantíci jsou pěkné krysy, viz třeba jistého Roulina, majitele rtuťového dolu, žijícího z otrocké práce svých oběti nebo indiánského náčelníka  Paranoha, podlého Francouze, kamuflujícího svou plešatou  identitu umělým skalpem. V islámském světě zas těmi nejhoršími gaunery byli křesťané, například arménský zloduch Hamid el Amassat nebo jistý mastičkář, jemuž Kara ben Nemsi vmetl do tváře: V každé lumpárně máte prsty vy  Řekové.  Vcelku pozitivně  jsem vnímal Turky, velmi příznivě Araby, ba i Kurdy, zvláště jejich sektu  Ctitele ďábla.

 

Nu a vidíte, neúprosná křivka vývoje nás vrací k fiktivní realitě románů Karla Maye.  Podle očekávání  na poněkud vyšší úrovni.  Frantíci jsou zase ti špatní, totéž lze říci o  Řecích, euroskeptičtí  Britové jsou docela prospěšní, i když trochu natvrdlí  v otázce globálního oteplování.  Příznivé vztahy s Araby by tu byly, o Kurdech a ctitelích ďábla raději pomlčme, nemuselo by se to líbit v Ankaře.

 

Nakonec, jak si vzpomínám z časů "májovek", byl tehdy v Praze k dostání Turecký med. V Bubenči v Terronské ulici ho  prodával opravdický Turek v červeném fezu.  Snad se ty časy vrátí,  na vyšší úrovni. Soudě podle výroků našeho nejvyššího ústavního činitele, je pro  krachující model EU začlenění  Turecka jedinou rozumnou alternativou k neodvratnému  smutnému konci. Češi se  mohou znovu významně zapsat do historie,  tentokrát v roli nesmlouvavých Janičářů dvacátého prvního století.

 

Slušelo by se  v Praze porozhlédnout po vhodném pozemku pro mešitu. Nerad bych slyšel nějakého poťouchlého pravdoláskaře zmiňovat  Hrdlořezy.

Václav Vít

VítViktore13:4317.2.2012 13:43:58
ViktorVáclave,18:2916.2.2012 18:29:01

Počet příspěvků: 3, poslední 17.2.2012 13:43:58 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Václav Vít

Václav Vít

Především vnitropolitické komentáře, dále o čemkoli, co mě vybudí, pokud možno v odlehčeném duchu

Elektroinženýr, 28 let strávil ve výzkumu a vývoji senzorů záření gama, infračerveného záření, rychlých neutronů a následné elektroniky. V tomto století v důchodu, věnuje se svým zájmům: teoretická fyzika, výpočetní technika. Znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, pasivně latiny. Stáří 80 let

REPUTACE AUTORA:
8,29

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy